AirsoftGuns s.r.o.
Co AIRSOFT dal a vzal?
27. 06. 2006Zhruba v květnu roku 2004 se ke mě dostaly první informace o tom že existuje něco jako airsoft. O tom, že to není jen střílení s kuličkovejma pistolkama od vietnamců, jak sem občas viděla bratra nebo kluky ze sídliště u nás pobíhat...
Tehdy jsem se na netu skamarádila s pár klukama a jelikož sme se občas vídali (tehdy ještě jen v civilu) a občas mi vyprávěli, co kde zažili apod. nedalo mi to. Nechtěla sem být lidově řečeno "za blbce". Tak sem se trochu začla zajímat o airsoft hloubš, přišla jsem do styku s prvními zbraněmi a hrozně mě to lákalo. A hrozně jsem taky toužila někdy zažít to co mí kamarádi.
 |
Na podzim 2004 se mi dostalo první příležitosti jet s kamarádovo jednotkou na víkend k nim na chatu. Vzpomínám si, první zbraň co jsem držela v ruce byl SOCOM mk23 a druhá - APS 96ka... Byl to super pocit. Hned po víkendu jsem si běžela koupit první maskáče. Se zbraní se to však chvíli ještě zdrželo, nebyla brigáda, nebylo dost peněz, rodiče mi to tolerovali ale nepřispěli, a vlastně jsem za to ráda... ono když si na zbraň dřete hodiny práce sami, pak si toho víc vážíte a jinak s tím taky zacházíte.
 |
Ale co chci říct to hlavní. Právě na podzim,když sem udělala první krůček do brány airsoftového světa, osobní svět se mi začal naprosto hroutit. Úmrtí, a jiné špatné zprávy a události v mojí blízkosti. Málem jsem se zhroutila, ale airsoft - a hlavně těch pár lidí, co jsem v té době znala, mě podrželi. A díky nim jsem se zas vzpamatovala. Právě jen díky nim jsem mohla jít dál. Začla jsem poznávat další a další lidi. Teprve tehdy jsem začla mít ten pocit naplnění a pocit toho, že mám nějaké SKUTEČNÉ přátele. A to bylo to co mě k AIRSOFTU připoutalo ještě víc. Chtěla jsem jít rychle dopředu a jezdit na různý akce, a být lepší a lepší. Kůli airsoftu sem začla pracovat a dost sem se změnila.
 |
Na nový rok 2005 jsem si dokonce i našla tým v kterém jsem se usadila. Začátky ale byly pro mě hodně obtížné. Už jenom proto že jsem holka, tak někteří to nemohli skousnout a nevěřili mému skutečnému zájmu v airsoft. Ale kdyby věděli proč, jistě by chápali. I teď se ještě občas setkávám s lidmi kteří mají na mě nějaké narážky, ale já jsem hrdá a jsem ráda.
 |
To co je teď, by bylo ještě před rokem pro mě něco nepředstavitelného. Letos jsem se účastnila i letního výcvikového tábora, který mi hodně dal a samozřejmě opět spoustu nových kontaktů a známostí. Airsoftem žiju a lidi kolem jsou jako moje rodina. Už bych si nedokázala představit návrat zpátky. Je pravda že airsoft, pokud ho hodně "žerete" a jste do něj blázni, tak vás to stojí hodně času a financí, ale pro všechno se vždycky musí něco obětovat. A myslím že když budete chtít a něco pro to uděláte, i vy jednou dosáhnete toho, po čem toužíte a o čem sníte. Pro mě je momentálně airsoft jediným a hlavním koníčkem a náplní a mojí filozofií a doufám že to tak ještě dlouho zůstane!!! A kdo říká že holky do softu nepatří, se šeredně mýlí - a myslím že já a těch pár co se drží a co jezdí jsme toho živým důkazem!!!
 |
Moje zbraň už má i jméno - jmenuje se Charlie, jinak mě říkají Kuře :) - těší mě!!!
Blanka
Komentáře
Přidávat komentáře mohou pouze přihlášení uživatelé. Přihlásit se
29.06.2006
28.06.2006
28.06.2006
28.06.2006
27.06.2006 Teda
27.06.2006 4 Blanka:
27.06.2006 Fakt supr
27.06.2006 Ten článek se ti povedl.